UMĚNÍ

Kolektivní pojetí

Jedná se o kolektivní umění (narozdíl od literatury apod.), tedy o společné dílo několika tvůrců (dramatik, režisér, herec, scénograf, případně i hudební skladatel atd.) a dílo vnímané kolektivně (tedy publikem v hledišti). Žádné umění není v tak úzkém vztahu ke společnosti jako divadlo. Divadlo však též ovlivňuje společnost.

Interaktivní pojetí

Jestliže v u jiných klasických umění spotřebitel vnímá definitivně ukončené umělecké dílo, v divadle se zúčastňuje jako aktivní složka při jeho dotváření. Obdobně jako je tomu i u jiných interaktivně vytvářených dílech, kdy divák dotváří výsledné dílo svým vlastním zásahem, např. zvukové objekty, speciální umělecké instalace, digitální interaktivní díla apod.

Tematická omezenost

Tématem klasického divadla (narozdíl od jiných typů umění) musí být vždy vzájemná společenská událost, divadlo se musí zaobírat člověkem, neboť hlavním nositelem základního divadelního výrazu je vždy člověk-herec. To však neplatí pro experimentální divadlo.

 Paralelnost smyslových vnímání

Divadlo je uměním opticko-akustickým a časově-prostorovým. Ostatní druhy umění vnímáme buď zrakem (literatura, klasické výtvarné umění), nebo jen sluchem (hudba, zpěv), zatímco divadlo všemi lidskými smysly současně.

Obdobně jako je tomu v současném výtvarném umění: procesuální umění, akční umění, performance, kinetické umění, multimediální umění, interaktivní umění apod.

 Části z jiných umění

Do divadelní struktury vstupují víceré druhy umění jako její složky. Některé jsou i mimo divadlo samostatnými uměními (malířství, hudba, architektura, zpěv, tanec), jiné existují v divadle (herectví, režie, scénáristika) a u divadlu příbuzných oborů jako je film, rozhlas, a televize. V současném výtvarném umění od začátku 20. století (futuristé a dadaisté) a následně od poloviny 50. let (Pollock, Rauschenberg, akční umění a performance) je umělec též integrovanou součástí uměleckého díla.